Před časem jsem s několika profesními kolegy seděl u piva v hospůdce a jak už to u profesně deformovaných lidí bývá, bavili jsme se o problémech v bezpečnosti práce, jichž nám legislativa připravuje víc, než je nám milé. U našeho stolu také seděl úplně cizí člověk, který se nás po chvíli zeptal, co prý jsme zač, že už nás chvíli poslouchá a není z toho moudrý.
Když jsem mu řekl, že jsme bezpečáci a ještě k tomu z odborů, vypadlo z něj, že si myslí, že bezpečáci a odbory již nejsou potřeba. Po chvíli řeči se nám svěřil, že je v invalidním důchodu po pracovním úrazu a bere tzv. rentu.
Na to jsem se jej zeptal, zda mu zaměstnavatel tuto rentu od ledna přepočítal. Trochu překvapeně se ptal, proč by to měl dělat. Na což dostal odpověď, že k 1. lednu došlo, jako každý rok, k valorizaci předpokládaných výdělků, z nichž se renta vypočítává.
A nemohl jsem si odpustit dovětek: „vidíš, jak potřebuješ bezpečáka!“
Na kus papíru od hostinského jsme mu pak nadiktovali podání k zaměstnavateli a postarali jsme se mu tak o peníze třeba na pár piv.