Původně jsem již nechtěl rozšiřovat názorový předsjezdový mix. Svůj názor jsem však změnil po dnešním (13. 10. 2014) ranním telefonátu z nejvyšších pater ČMKOS. Tento pro mě naprosto zbytečný telefonát mě donutil se zamyslet a napsat tento můj příspěvek.
Sjezd je podobně jako volby šancí pootočit kormidlem a důležitými se stávají řadoví členové našeho svazu a funkcionáři jsou ti, kteří musí čekat. V ranním telefonátu jsem řešil problematiku formulace kritiky v jednom ze svých článků. Má kritika se dotkla nejvyšších pater ČMKOS, kterým ani nebyla určena. Svým způsobem mě potěšilo, že mé články někdo čte. Co mě však donutilo konstatovat, že ranní telefonát byl pro mne úplně zbytečný a ztrátou času, je fakt absence způsobu řešení podstaty situace, kterou jsem kritizoval.
Po hlubší úvaze jsem došel k závěru, že i v běžné odborové práci a komunikaci mezi námi je někdy důležitější formulování myšlenek a názorů než řešení sdělovaných problémů. Jinými slovy mezi sebou politikaříme a bojíme se přímosti. Vím, že být tím, kdo poukáže na něco shnilého ve státě Dánském, není jízdenkou na vrchol popularity. Je však správné na odborové půdě politikařit? Nepatří tato praktika do kolektivních vyjednávání, do jednání tripartity či odborných jednání se sociálními partnery? Je skutečně důležité místo reálných problémů zaměstnanců řešit způsob formulace tohoto problému?
Sjezd je naše aréna, kde by se měla konat přímá diskuze očištěná od citů a osobních sympatií. Položme si proto otázky, zda naše předsedkyně, která je výjimka mezi odborovými funkcionáři a v minulém období dokázala svaz přeměnit v odbory 21. století, má kolem sebe tým, který jí je oporou?
Je skutečně správné, aby v základních organizacích zůstávala většina z členských příspěvků, když svaz musí hospodařit s velkým schodkem?
Je správné kašlat na mladé členy našeho svazu a nepodpořit vznik sekce mladých, kteří by měli být budoucností svazu?
Rozhodujeme se podle svého svědomí, anebo jsme jen stádo, které hlasuje a volí tak, jako to je vidět ve filmech z padesátých let?
Je správné mít takové množství funkcionářů? Chceme svaz na mnoho desítek let, nebo jen již na 10 let?
Jsou odbory výtahem do politiky, či občanská společnost zasazující se o důstojné pracovní podmínky?
Nenechme se opíjet svými funkcemi a berme funkci jako příležitost, závazek a poslání, které jsme získali pro možnost měnit dění kolem sebe a ne, abychom si udělali zajímavou navštívenku a mohli zapomenout na obyčejné členy.
Na sjezdu jsme nejdůležitější my řadoví členové a ne funkcionáři. Proto až uděláme rozhodnutí, tak si za ním musíme stát a posléze odcházet ze sjezdu jednotní. A ne udělat rozhodnutí, jaké si přeje dav či funkcionář, a pak ho v kuloárech či v našich domovských organizacích zpochybňovat.
Pokud chceme změnu, je nutné se pro ni rozhodnout na sjezdu. Další příležitost bude opět až za čtyři roky na příštím sjezdu.
Přeji našemu svazu, aby se delegáti sjezdu rozhodovali správně ve prospěch celého svazu a ne jen ve prospěch skupinky funkcionářů či některých jednotlivců.