Ve Sbírce zákonů byl dne 7. 2. 2019 zveřejněn zákon č. 32/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tato novela zákoníku práce ode dne 1. 7. 2019 ruší právní úpravu, kdy v době prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti, v níž zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu, tuto neposkytuje za první tři pracovní dny, respektive za svátky, za které jinak přísluší náhrada mzdy, nebo se mu plat nebo mzda nekrátí. Jedná se o tzv. karenční dobu, tj. dobu, po kterou se nárok vylučuje.
Zrušení karenční doby se na konci loňského roku stalo předmětem legislativních neshod jednotlivých politických stran a těch, na které zrušení karenční doby přímo dopadá. Zaměstnanci zrušení karenční doby podporovali, zaměstnavatelé, pokud zrušení přímo neodmítali, ho vesměs příliš nevítali. Odlišné byly i postoje Poslanecké sněmovny a Senátu. Senát novelu zákoníku práce, která karenční dobu rušila, zamítl. Poslanecká sněmovna však následně veto Senátu začátkem letošního roku přehlasovala a novela zákoníku práce byla schválena.
Uvedenou novelou byly v zákoníku práce provedeny konkrétně následující změny:
1) V § 192 odst. 1 zákoníku práce byla zrušena část věty druhé za středníkem, která upravovala karenční dobu, tj. skutečnost, že zaměstnanci nenáleží náhrada mzdy nebo platu za první tři pracovní dny (nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn) dočasné pracovní neschopnosti. Od 1. 7. 2019 bude zaměstnanci i v tyto dny příslušet náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % redukovaného průměrného výdělku.
2) Novelou byla rovněž provedena legislativně technická změna spočívající ve vypuštění textace, která v některých ustanoveních zákoníku práce odkazovala na starší právní úpravu, podle které zaměstnavatel v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 poskytoval náhradu mzdy nebo platu v době prvních 21 kalendářních dnů.
3) V § 271a odst. 1 se zrušuje věta druhá, podle které platilo, že náhrada za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přísluší zaměstnanci i za tzv. karenční dobu.
Zrušení karenční doby znamená, že pokud vznikne dočasná pracovní neschopnost dne 1. 7. 2019 a později, náleží v době prvních 14 kalendářních dnů jejího trvání zaměstnanci náhrada mzdy a platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského a pokud pracovní poměr trvá. Tedy na rozdíl od úpravy účinné do 30. 6. 2019 přísluší náhrada mzdy nebo platu i za první tři pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti. Na skutečnosti, že se od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti poskytuje nemocenské vyplácené Českou správou sociálního zabezpečení, se ani po 1. 7. 2019 nic nemění.
Zrušení karenční doby se promítlo i do dalších právních předpisů, které upravují pracovní či služební podmínky zaměstnanců v jiných právních vztazích než pracovněprávních. Jedná se např. o zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě.
Podle přechodných ustanovení novely zákoníku práce se náhrada mzdy nebo platu v době dočasné pracovní neschopnosti, která vznikla před účinností zákona č. 32/2019 Sb. a trvá za jeho účinnosti, řídí podle dosavadních právních předpisů, tzn. že se uplatní karenční doba. Rovněž náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti, která vznikla před účinností zákona č. 32/2019 Sb. a trvá za jeho účinnosti, se řídí podle dosavadních právních předpisů.
Jako určitá kompenzace zaměstnavatelům, kteří budou mít zvýšené výdaje za poskytování náhrady mzdy nebo platu zaměstnancům v době původní tzv. karenční doby, dochází s účinností od téhož dne, tj. od 1. 7. 2019, ke snížení sazby pojistného na sociální zabezpečení za zaměstnavatele o 0,2 % z 25 % vyměřovacího základu na 24,8 % vyměřovacího základu, a to konkrétně u pojistného na nemocenské pojištění z 2,3 % na 2,1 %.