Jaké jsou mzdy a platy v Česku?

Na otázku jaké jsou v České republice mzdy a platy dostáváme odpověď, že průměrné mzdy v Česku patří stále k těm nejnižším v Evropě. Česká ekonomika roste rekordními tempy, ale lidé z toho nic moc nemají. Podle údajů Eurostatu průměrnou nominální mzdou patří Češi mezi nejméně vydělávající národy v celé Evropské unii. Z 28 členských států se v žebříčku průměrných mezd hůře umístilo 7 zemí. Méně než českých 27 575 korun/rok 2016 berou v drtivé většině zaměstnanci postkomunistických států, tedy na Slovensku, v Rumunsku nebo Bulharsku. Lépe než v Česku jsou na tom i zaměstnanci v nejslabších „starých“ zemích EU, například v Řecku nebo Portugalsku.

Ve srovnání s Německem Češi mají na výplatních lístcích v průměru třiapůlkrát méně. Německo slouží Čechům jako vzor, k němuž má ekonomický vývoj směřovat. Rozdíl se sníží při zohlednění cenové hladiny, ale i v paritě kupní síly německé výdělky představují více než dvojnásobek českých.

Jak si Česko stojí ve srovnání se zeměmi evropské osmadvacítky? Nejlépe vydělávající Dánové mají hrubou mzdu téměř pětinásobně vyšší než Česko, druhé Lucembursko je na čtyřnásobku atd., jak dokumentuje níže uvedená tabulka číslo 1.

Tabulka č. 1

Zdroj: Eurostat – mzdy jsou přepočteny na koruny v kurzu 26 Kč/euro. Vždy jde o mzdy nominální, není zohledněna rozdílná cenová úroveň v jednotlivých zemích.

Kdo je odměňován mzdou a kdo platem

Téměř milion zaměstnanců v České republice je odměňován platem, ostatní mzdou.

Mzdou jsou odměňováni zaměstnanci, kteří pracují v soukromém sektoru. Výše mzdy je stanovována zaměstnavatelem formou mzdového výměru. Mzda má v porovnání s platem méně regulací a předpisů, je také určována nařízením vlády, které udává všem zaměstnavatelům nejen „mzdu minimální“, ale i tzv. „nejnižší úroveň zaručené mzdy“. Jednotlivé profese a pracovní činnosti jsou rozděleny do osmi skupin podle složitosti, namáhavosti a odpovědnosti vykonávané práce. Všechno ostatní nad tyto minimální limity je předmětem dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Platem jsou odměňováni zaměstnanci ve veřejném sektoru – státu, krajů, měst a obcí a jimi zřizovaných rozpočtových a příspěvkových organizací. Odměňování platem je určováno příslušným nařízením vlády, které udává nejen stupnici platových tarifů, ale také výši příplatků. Jde o „platové tabulky“, které zaměstnavatelé ve veřejném sektoru mají bezpodmínečně respektovat. Plat se zaměstnancům zvyšuje změnou tohoto nařízení vlády, většinou k 1. lednu každého roku, i když k navýšení dochází i v průběhu roku, jako tomu bylo v letošním roce k 1. červenci 2017 např. u pracovníků v sociálních službách, THP, školství a dalších.

Otázka zní, co je lepší: pracovat spíše v soukromém sektoru, nebo ve veřejném? To si musí zodpovědět každý sám, ať jde o zaměstnance ve zdravotnictví a sociálních službách, nebo o zaměstnance v jiných oborech, například dopravě, kovoprůmyslu, potravinářství atd. V devadesátých letech, kdy se nastavoval systém odměňování, byla jedna ze základních premis, že práce ve veřejném sektoru má více pozitiv, a proto by měl plat být nižší než mzdy, protože v soukromém sektoru tyto jistoty chybějí. Za několik let se však tento poměr obrátil ve prospěch platů. U obdobných profesí a pracovních pozic v současné době je spíše pravidlem, že plat je vyšší než mzda.

Pro ukázku, jak je to s platem a mzdou ve veřejném a soukromém sektoru je, předkládám tabulku č. 2, která vychází z materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993 – 2016.

Tabulka č. 2

Zdroj: MPSV, zpracováno z údajů ČSÚ